Slavkov u Brna, Bučovice a Moravský kras

Sobota v 20:23 | Jana |  Cestománie
Je to pár týdnů, co jsem s přítelem na dva dny navštívila Jižní Moravu. Jelikož odtud pochází celá má rodina, stále jsou místa, která jsem neviděla a stojí za návštěvu. V dnešním článku si zlehka projdeme města již zmíněná v názvu spolu s fotkami.

 

Půl roční duševní úklid

7. června 2018 v 14:03 | Jana |  Ostatní
Roztřídit si myšlenky a urovnat své priority je zkrátka potřeba a není lepšího času, než právě teď. Počasí nám hraje do karet, nabádá to k veselé náladě a kdo by se nechtěl cítit příjemně? Všichni se chceme cítit dobře, ale musíme pro to také něco udělat, protože bez práce nejsou koláče. Nejlepším a hlavním krokem je duševní úklid.


Je důležité zamyslet se nad vším, co Vás drží na místě a omezuje v cestě za šťastným já. Je třeba zamést si před vlastním prahem ty nepatrná, ale i patrná smítka. Zkrátka vytvořit čisté místo, kde může začít něco nového.

Minuta věčného času

25. května 2018 v 8:00 | Jana |  Píšu pod proudem myšlenek
Stojím uprostřed cesty a předemnou jsou dvě možnosti. Můžu se vydat doprava nebo doleva, ovšem co bude správné? Musím si vybrat, když se neumím rozhodnout? Co když se rozhodnu pro tu cestu, která má více květin, než pro tu, která má trní? A co když ta krásnější cesta bude plná zla a naopak? Rozhodnutí je skutečně těžká a složitá věc, ovšem když se hluboce ponořím do svých emocí, mám jasno. Stojím na volné noze, a proto záleží pouze na mém rozhodnutí. Nebudu součástí stáda, které by se rozhodovalo pro jednu ze dvou možností. Jsem sama sebou, a proto jsem si svou možnost vytvořila. Rozhlížím se kolem sebe a vidím ty maličkosti, které jsou pro jiné neviditelné. Vidím ptáčka v koruně stromů, tancující květiny pomocí mírného větru, jenž opilují včelky, poletující jemný prach a především cítím život. Vlasy mi vlajou ve větru, mezitím co vstřebávám veškerou přírodní energii. Otáčím se a mířím cestou, jenž nikdo nikdy nešel. Cestou, která je zcela jiná od ostatních. Všude kolem mě je luční kvítí, slunce příjemně svítí a do toho ptáčci zpívají melodii mého srdce. Tohle nejsou minuty osamělosti, ale minuty věčného času, jehož součást tvořím já.



Kam dál

Reklama