Jak jsem našla cestu k sebelásce?

18. ledna 2018 v 16:54 | Jana |  Proč, kdy a jak
Každý zná pocit méněcennosti, stejně tak, jako si každý prošel cestou nekonečných otázek na sebe samotného. Proč nejsem krásná, chytrá, hubená, talentovaná, nebo proč jsem se nenarodila v jejím těle? Život by byl pro mě mnohem jednoduší, kdybych byla taková a maková, aby mě lidé nepřehlíželi. Přijetí sama sebe je těžká osobní disciplína, která je nedílnou součástí ke šťastnému a spokojenému životu.



Po nástupu na střední školu jsem začala vnímat své pocity a všímat si, jak jsem spokojená sama sebou. Sledovala jsem ostatní a porovnávala se. Věděla jsem, že mezi spolužáky nezapadám ani z jednoho hlediska. Nejspíš to bylo tím, že jsem si s nimi nerozuměla, až na pár výjimek. Očekávala se od nás samostatnost a komunikace, kterým jsem nikdy neholdovala. Zjišťovala jsem, jak je na mě všechno špatně - nevyčnívala jsem z davu, neupozorňovala na svou maličkost, plnila úkoly, nenosila každý den jiné oblečení a bavila se pouze s určitými lidmi. Najednou jsem si začala všímat, jak se na mě koukají ostatní a měla z toho špatný pocit. V hlavě se mi ronilo milion otázek - nemám někde drobek, mám správně vlasy, nedělá mě to moc tlustou, nemám někde viditelný pupínek? Otázky, které mě trápily, kvůli kterým jsem měla denně skličující pocity a návaly horka.

Zjistila jsem, že dokud jsem neřešila sama sebe a okolí, byla jsem v pořádku, ale nedalo se říct, že bych byla šťastná. Jednou jsem na internetu během hodiny informatiky narazila na článek s otázkou "proč se máte rádi?" a to byl kámen úrazu. Nepřemýšlela jsem chvíli, přemýšlela jsem celý den a stejně nepřišla na odpověď, ač se to někomu zná lehké. Místo pozitiv jsem měla hromadu negativ. Jakožto student jsem byla finančně velice omezena, takže něco, co by mi udělalo radost, jsem si nemohla dovolit a bohužel nejsem dítě, kterému rodiče koupí vše, nač ukážu.

Hromadu věcí, proč jsem se neměla ráda způsobily také životní události a trapasy, s kterými jsem se nedokázala smířit. Během maturity přišlo období stresu, kdy jsem nevěděla, co se mnou, sociofobikem, bude dál. Světe div se, ale říkám tomu z pekla štěstí, jak se můj život po skončení školy obrátil vzhůru nohama.

Doslova ihned po maturitě jsem nastoupila do práce (kde jsem mimochodem stále šťastná) a konečně byla výdělečně činná. Po půl roce jsem se postavila na vlastní nohy a odstěhovala se od rodičů, což byla věc, která rozvázala veškeré uzlíky na mé duši. Měla jsem klid, naučila se být závislá sama na sobě a věnovala se věcem, kterým jsem se věnovat chtěla. Získala jsem svobodu a tím, jak jsem si užívala života, jsem si začala fandit. S každou novou zkušeností či zážitkem jsem získávala sebevědomí a cítila jsem se spokojeně a říkala si "jo, takhle je to fajn, takhle se chci cítit častěji". Tak jsem si začala plnit sny a věnovala pozornost i druhým, protože nejsem ten typ člověka, co myslí jen na sebe. Najednou jsem se přestala ptát, proč nejsem krásná, hubená a kdo ví, co ještě.

Sebelásku si člověk nevybuduje lusknutím prstu, ale časem. Když začnete dělat věci, které Vás naplňují a cítíte se během toho šťastně a svobodně, dělejte to i nadále. Dodá Vám to tolik síly, kolik Vám k tomu mít se ráda chybělo. Mohla jsem si bez výčitek stoupnout před zrcadlo a říct si, že jsem sama na sebe hrdá a upřímně se usmát. Už nechci být někým cizím, ale někým, kým skutečně jsem. To je podstatnou lidského bytí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikol Seven Nikol Seven | E-mail | Web | 18. ledna 2018 v 18:35 | Reagovat

Nezbývá než přikyvovat, protože máš sakra pravdu. Sama momentálně nebydlím. Sice jsem na koleji, ale část týdne stále trávím doma, u rodičů. Ale moc dobře si vybavuji ten pocit, když jsem první týden na vysoké byla na koleji. Cítila jsem se svobodně, šťastně, dobře :) A bylo to fakt skvělý!

2 VeJa VeJa | Web | 19. ledna 2018 v 12:23 | Reagovat

Je ťažké mať rád samého seba, hlavne ak človek so sebou nie ej úplne spokojný...

3 Jeife Jeife | E-mail | Web | 19. ledna 2018 v 16:49 | Reagovat

Krásnej článek :) když mi přítel před dvěma lety řekl, že se má rád, hlavou mi proběhlo něco o sektě ...
Pak se věci seběhly neskutečně rychle, najednou jsem se ocitla sama. V situaci, kdy by i rozchod byl něco malého a nepodstatného. Byla jsem na dně a tak nezbývalo, než jít nahoru ... a začít se mít ráda :) nejlepší věc, která se mi kdy stala.
Víc zde .. http://jeife.blog.cz/1612/zmenil-me

4 Ennie Ennie | Web | 19. ledna 2018 v 17:00 | Reagovat

To je skvělé, že jsi ráda, kým jsi :). To je základ spokojeného života.
Fakt se mi líbí, jak jsi ten článek napsala ;).

5 Barbara Barbara | Web | 19. ledna 2018 v 19:05 | Reagovat

Moc krásný článek :-)
zažila jsi toho dost a je skvělé, že mluvíš z vlastní zkušenosti a já doufám, že k takové sebelasce dospěji, mohu říct, že jsem v půlce :-)

6 Hemitson Hemitson | Web | 19. ledna 2018 v 19:22 | Reagovat

Úžasný článek.
Já mám samu sebe ráda, bohůžel občas se mě moje střední škola snaží přesvědčit o opaku tím, jak se mi snaží do hlavy narvat, jak jsou známky důležité a absence nepřijatelná. Naučila jsem se ale i tyto věci ignorovat a nenadávat si za to, že mi třeba nejde matika nebo jsem často nemocná, zdraví člověk přece neovlivní. Snažím se na sobě hledat klady a budovat s každou zkušeností další plusy, které mi pomůžou se mít ráda ještě více. Jak píšeš, chce to čas.
Docela doufám, že po gymplu se to obrátí ještě k lepšímu. Zdejší kolektiv (jak třídní, tak učitelský) mě nebaví a sice mě čeká vysoká, ale snad se tam nebudou vyskytovat taková individua jako u nás. Okolí je totiž také důležité k tomu, abychom byli spokojení. Žít v něčem, kde si člověk pořád musí lámat hlavu s tím, co na to asi řeknou je docela na nic, i když já už se s tím snažím nelámat hlavu a je mi prostě fuk, co si zrovna myslí. Žiju svůj život, tak ať si žijou oni svůj vlastní. :D

7 Linda Linda | E-mail | Web | 19. ledna 2018 v 23:34 | Reagovat

Tak to je super článek! Taky jsem tohle měla a naštěstí jsem také k takovému stavu došla a jsem teď nesmírně šťastná, ale každému to trvá. A někdo k tomu třeba nedojde vůbec. Jsem ráda, že ses k tomu dostala a držím palečky i nadále :)

8 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 20. ledna 2018 v 13:17 | Reagovat

Krásně jsi to všechno zvládla! :) Super, že se o sebe dokážeš i v takhle mladém věku postarat sama :)

9 Rezzy Rezzy | Web | 20. ledna 2018 v 19:09 | Reagovat

Ahooooj, tak tenhle článek je opravdu hezký, taky bych se ráda dopracovala k tomu, čemu jsi se dopracovala ty. Já momentálně bohužel řeším tak trochu jiné věci... Nechtěla bys někdy napsat něco o Tvé práci? Hrozně mě to totiž zajímá, kdyby se Ti chtělo... :-)

10 Adela Adela | Web | 20. ledna 2018 v 19:55 | Reagovat

Souhlasím s tebou, že lusknutím prstu si člověk opravdu nevybuduje sebelásku. Já se v určitém smyslu taky mám ráda, samozřejmě hodně věcí bych na sobě chtěla změnit, nelíbí se mi tohle a támhleto. Ale každý máme chyby (strašný klišé já vím, ale pravdivé :D).

11 maybepsycho maybepsycho | Web | 20. ledna 2018 v 22:20 | Reagovat

Hoj, nějakou dobu jsem se nepohybovala v blogové sféře, ani jsem nevěděla, že ses přemístila na jiný blog. :)
Vypadá to, že se ti vede opravdu dobře, člověk by snad začal i závidět. :D Ale ne, přeju ti to, každý si zaslouží jednou se postupně dostat do takového bodu v životě, kde jsi právě teď ty. :)
Tak jednou si třeba na oslavu připijeme pohárkem čerstvé krve :*.

12 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 21. ledna 2018 v 10:10 | Reagovat

Krásný článek! Musela jsem se při čtení celou dobu usmívat, protože když se člověk dokáže opravdu odprostit od těch myšlenek "A panebože, kdybych vypadala jako ona!", tak je to vážně goal. Příjde mi, že přes tyhle "žárlivý", holčičí myšlenky jsem se už taky přenesla a jsem za to neskutečně ráda. :-D Měj hezký den! :-)

13 Anička Anička | Web | 21. ledna 2018 v 16:54 | Reagovat

Krásně napsané :) Sebeláska opravdu nepřijde hned. Přijde postupně. Dospíváme. Stejně tak jako ty, i já jsem se s přítelem odstěhovala od rodičů a najednou to byla úplně jiná kapitola života.

www.thewaybya.blogspot.cz

14 nika nika | Web | 22. ledna 2018 v 14:37 | Reagovat

Moc krásně napsáno :) Já mám chvíle, kdy se mám vážně ráda. Jak vzhledem, tak povahou. Ale samozřejmě jsou i ty horší chvíle. Jen je důležitý, aby jich bylo stále míň a míň. Mít rád sám sebe je ta nejpodstatnější část života.

15 Markét K. Markét K. | Web | 22. ledna 2018 v 14:52 | Reagovat

Naprosto ti rozumím 😁 já jsem třeba VŠ brala jako symbol nového začátku a myslím, že se mi daří. Musím být daleko víc samostatná, více si plánovat finance a starat se o sebe. Chvíli trvalo, než jsem se to naučila 😁 ale sebelásku si stále buduju a jsem na cestě k sebepoznání. Říkám si, že je to úkol na celý život 😊

16 Siren Siren | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 16:40 | Reagovat

Moc krásný článek! :)
Se sebou žijeme celý život tak se musíme naučit mít se rádi! :-)  :-)

17 Adel Adel | Web | 22. ledna 2018 v 18:05 | Reagovat

já už to slovo sebeláska opravdu vidím všude haha. Ale hezký článek :) v tvém podání se mi to moc líbí.)

18 I am Dora I am Dora | Web | 22. ledna 2018 v 21:00 | Reagovat

Vidím, že tomuhle tématu se věnuje spousta lidí, ale je to jen a jen dobře, každý by se měl mít rád.:) Moc pěkný článek ! :)

19 Ortie Ortie | Web | 23. ledna 2018 v 17:22 | Reagovat

Je pravda, že je prostě nejlepší být sebou samým, ale někdy je těžké být šťastný a milovat se, k sebelásce je dlouhá a trnitá cesta...

20 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 23. ledna 2018 v 18:51 | Reagovat

Jedna skvělá slečna mě naučila, že pokud chceme být šťastní, musíme se přestat porovnávat s ostatními a trávit čas s lidmi, kteří nejsou jen samá negativa a kteří nám pomáhají se posouvat dál. :)
Neříkám, že už jsem našla cestu k sebelásce - pořád jsem na cestě - ale i cesta důležitá. :)

21 Ellaria Ellaria | Web | 25. ledna 2018 v 10:35 | Reagovat

Mít rád sám sebe je ta nejtěžší věc... :-)

22 Hrašulee Hrašulee | Web | 26. ledna 2018 v 11:58 | Reagovat

Hezky napsané :) Já s tím dřív také měla problém, hlavně na základce, a vlastně jsem sebe začla mít ráda až někdy po maturitě nebo během střední. Ale to, že si člověk uvědomí jen ty negativa taky není vůbec špatné, alespoň ví v čem je problém a může se pomalu snažit to měnit. Já se začla mít ráda hlavně kvůli tomu, když jsem si uvědomila, že mám maturitu, že už jsem konečně v životě něčeho dosahla a dalším bodem bylo, když jsem se dala dohromady s přítelem. A jako zkušenost z těchto let mám, že když se člověk bude sám shazovat a brát se jako méněcenný, začnou vás tak brzy brát i ostatní :)

23 *Shock *Shock | Web | 29. ledna 2018 v 13:20 | Reagovat

Když píšeš o takových tématech, tak jsem vážně ráda. Protože se furt snažím se mít více ráda a nevím jak, ale tvé články mě vždy nakopnou plnou parou:-).

Dnes děti na středních školách soudí podle toho, co máte na sobě, jak jste upravené.. ale na tohle dávno kašlu, přijdu ráno s kruhy pod očima, nenamalovaná, s neupraveným drdolem a jsem spokojená. V tomhle jsem hrozně ráda, že taková jsem.

24 Iris Iris | Web | 2. února 2018 v 18:37 | Reagovat

Tohle je moc pěkný článek. To, co jsem dosud četla na téma sebeláska, se týkalo převážně vzhledu - který je důležitou, ale nikoliv jedinou součástí toho, co na sobě člověk potřebuje přijmout. Líbí se mi, že ty to vidíš komplexněji. A taky mě moc těší číst si příběh zcela cizího člověka, který v sobě sebelásku zvládl vypěstovat. Tak ať se ti daří i nadále!:)

25 Mája Mája | Web | 8. února 2018 v 0:04 | Reagovat

Krásný článek! Snad první o sebelásce, s kterým souhlasím! :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama