TT # Neztrácejte naději!

30. ledna 2018 v 3:00 | Jana |  Témata
Za celý svůj život jsem tolikrát složila ruce do klína, že jednoho dne mě to přestalo bavit. Jednoho dne jsem si totiž uvědomila, že světlo na konci tunelu je vždycky, i to nejméně patrné. Tento článek píšu proto, abych se s Vámi podělila o své cestě za nadějí a ukázala správný směr všem, kteří jí stále hledáte.



Po většinu času jsem byla více nešťastná, než spokojená. Neměla jsem žádný směr, žádné priority ani psychickou podporu. Veškeré problémy jsem řešila pomocí svého minulého blogu, který byl mou zpovědnicí. Snažila jsem se najít směr útěku, odpoutat se od emocí a žít sluníčkový život, ale všechno není tak jednoduché, jak se zdá být. Možná to bylo způsobeno nesprávnými lidmi, kterými jsem byla obklopena a možná taky tím, že jsem se cítila jako uvězněný pták v kleci. Jenže jednou přijde den, kdy se všechno zlé k dobrému obrátí a díky tomu jsem dospěla do fáze, ve které jsem teď. Učím se mít ráda, jsem plná pozitivní energie i optimismu a ráda to sdílím ostatním ve formě motivace.

Hlavní otázkou tedy zůstává, jak jsem se naučila věřit v lepší zítřky? To vystihuje krásný citát od Seneci - "Naděje je poslední útěchou v neštěstí." Uvědomila jsem si, že dokud nezměním své myšlení, nezmění se ani můj život. Trápením se nikdy neposunete za hranice úspěchu, a proto bylo načase obrátit všechno vzhůru nohama. Začala jsem vyhledávat motivační citáty a největší potěšení mi přinášela komunita blogu. Poznávala jsem zákoutí vlastního života a věnovala pozornost ostatním. Hledala jsem možnosti, jak být nápomocná a zjistila, že k mému štěstí stačí štěstí druhých. Rozhodla jsem se, že svou radost a naději budu šířit všude kolem sebe a tak vznikl tento blog.

Postupem času jsem si získala své čtenáře a dostávám překrásné vzkazy, ať už od čtenářů, nebo mých přátel. Skutečně mě to posouvá dopředu a pozitivnímu myšlení se věnuji čím dál tím více. Někteří přátelé mi pokládají otázku, jak jsem se dokázala s rozchodem vypořádat během 20 dní. Popravdě to nebylo vůbec jednoduchý, neustále jsem ho všude viděla, vzpomínala, přestala jsem jíst, nonstop brečela, budila se ze zlých snů, denně mu psala, bojovala a dávala si naděje, až jsem se složila jako domeček z karet. Po týdnu jsem narazila na fotku, kterou jsem pořídila v lese a na instagramu ji okomentovala, viz níže. Nebudu lhát, stále vzpomínám, ale už ne se slzami v očích.


"Jednou v létě jsem byla na procházce přírodou, okouknout nějakou tu historii. Na jednom místě se mi fakt líbilo a především se mi líbil tenhle strom. Byla jsem moc šťastná, protože jsem měla po svém boku správného člověka, a tak jsem si řekla, že si splním přání a zanechám za sebou vzpomínku v kůře stromu, která mi v horších časech pomůže. Chvíli jsem přemýšlela, aby to bylo symbolický a nakonec jsem si vzpomněla na slovíčko, které mě provází už nějakou dobu. NADĚJE. Nejradši bych se na to místo vrátila a veškerou naději si z toho stromu vzala, ale nejsem připravená cítit veškeré pocity, které jsem tam zanechala. Vzpomínám aspoň pomocí fotky a posílám svou naději všem, kteří ji momentálně potřebují, protože já pomocí naděje už o své štěstí přišla, tak teď ho přeji Vám. :-)"

O týden později jsem si opět uvědomila jednu skutečnost, kterou jsem také sdílela na instagramu s komentářem.

"Až teď mi došlo, že NADĚJI nemám skrytou pouze v kůře stromu, ale také v sobě. Jsem ráda za svá tetování, která mi denně ukazují můj smysl života, která málokdo chápe. Tajemství, víru a naději. Právě jsem ve fázi, kdy hledám sama sebe, přijímám skutečnost a bojuji s minulostí. Bude to těžká cesta, ale mám kolem sebe skvělé lidičky, kteří mě v nejhorším podporují a mezi nimi jsou i ti, kteří jsou na kilometry daleko. Snažím se být silná, ale s čím nejvíc zápasím je večerní samota. To se najednou veškerá bolest vrátí a přemůže mě. Já to ale dokážu, fakticky! A víte jak? Změnami, radikálním rozhodnutím, plněním snů a cestováním."

Když oba dva texty porovnám, je znát ten rozdíl, kdy jsem o naději pochybovala a kdy jsem si uvědomila, že to bez ní nepůjde. Snažím se nebýt sama, pořád se něčemu věnuji a především jsem si uvědomila, že být spokojená a vyrovnaná sama se sebou, mě činí šťastnou. A já chci být šťastná, i přes tu bolest. Víru v naději jsem si pěstovala dlouho, až se nakonec úspěšně zdařilo. Hledejte správný směr, dělejte věci, které činí radost nejenom Vám a věřte mi, že všechno dobré se Vám v nejhorších časech vrátí. NEZTRÁCEJTE NADĚJI!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nikol Seven Nikol Seven | Web | 30. ledna 2018 v 11:30 | Reagovat

Jani, ty jsi člověk, u kterého můžu číst jakýkoli článek či popisek u fotky na Instagramu, a vždy to ve mně něco zanechá. Nějaké pocity, otázky. A teď tu sedím s úsměvem na tváři a nadějí v duši. Díky! :-)

2 Markét K. Markét K. | Web | 30. ledna 2018 v 18:20 | Reagovat

Ty by ses měla druhým jménem jmenovat Naděje 😊 Však už je to několik let, co tvoji cestu sleduji a vidím ten obrovský posun, který je motivací i pro mě 😊

3 Allex Allex | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 18:46 | Reagovat

Poslední týden pozoruji, že se měním, protože jsem vyrovnanější a spokojenější a šťastnější. Nevím, čím to je. Jestli tím, že jsem se rozhodla dělat každý den jógu, počasím nebo že jsem se vrhla na činnost, která mě naplňuje. Ale jsem za to ráda. Jen čekám až přijde zase to temné období, kdy se uzavřu do sebe..

Jinak, krásně napsáno, jsi skvělá, děkuji za Tebe a Tvá slova. :))

4 Barbara Barbara | Web | 30. ledna 2018 v 18:58 | Reagovat

Pro mě je toto skvělý motivační článek, když to dokáže někdo, já určitě také.
Tetování máš krásné.

5 Anička Anička | Web | 31. ledna 2018 v 15:32 | Reagovat

Tvůj instagram mě neskutečně baví právě kvůli tvým příspěvkům pod fotkami :) Držím ti palce, ať se ti vše vydaří tak, jak si přeješ. Hlavně ten pole dance! Ten je tak skvělý!

https://thewaybya.blogspot.cz

6 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 21:04 | Reagovat

Myslím, že společnost vždy zabere, aby se člověk cítil lépe :) jsi úžasná osobnost, když jsi to takhle zvládla!

7 nika nika | Web | 2. února 2018 v 21:25 | Reagovat

Nádhera. Lidi kolem nás dělají strašně moc, a když se obklopujeme těma, kteří nám nemají co dát, nemá to smysl. Je to hrozně důležitý. A taky je důležitý, jak sami sebe vnímáme. To je nejdůležitější. Měli bychom umět trávit čas sami se sebou, protože nakonec jsme to vždycky jen my, na koho se můžeme spolehnout. A naděje umírá poslední. Vždycky bude.

8 Natálie Natálie | Web | 4. února 2018 v 20:53 | Reagovat

tak to vidím, že jsem narazila na správný blog.. :) protože nějakého člověka jako jsi ty, teď kolem sebe taky potřebuju.. :) děkuju a budu se těšit na další články.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama