Jak se vypořádat s rozchodem?

13. února 2018 v 18:02 | Jana |  Témata
Nejdřív mi nepřišlo příliš vhodné psát na takové téma zrovna tady u mě na blogu, ale na druhou stranu tento článek bude osobní a motivační, takže se sem perfektně hodí a rozhodně některým, kteří se ocitnou ve stejné situaci, pomůže. V životě se stanou věci, které nás doslova změní, ale nesmíme dovolit, aby nás zničily. (Článek začíná mým rozchodem, až v posledních odstavích se dočtete to hlavní).



Abych všechno uvedla na pravou míru. S bývalým přítelem bych teď v březnu oslavila roční výročí, ale během prosince se odehrály nemilé problémy a pár dní po Novém roce se se mnou po telefonu rozešel. Byla jsem rozlobená, takže jsem nebyla v tom stádiu, kdy bych se úplně zlomila, ale za to jsem byla ve stavu, kdy jsem přestala jíst - úplně. Nejspíš jsem se držela z toho důvodu, že jsem akorát přespávala u rodičů, takže jsem nebyla o samotě a neměla nutkání mu napsat. Jenže jakmile jsem přišla k sobě domů, otevřela vchodové dveře a na zemi viděla jeho pantofle, úplně jsem se rozbrečela. Brečela jsem celý den, celou noc, protože jsem ho viděla naprosto všude. Na gauči, v kuchyni, v koupelně, u křesla a vzpomínala na všechny krásné chvíle s ním. Teď nastal ten zlomový bod, kdy jsem mu denně psala o odpuštění i vysvětlení.

Větší ignoraci jsem v životě nezažila. Jak jsem kdy pro něho mohla být vším, když teď nebyl schopný se mnou normálně komunikovat a naše konverzace byla jednoslovná? Bylo mi z toho špatně, nehledě na to, že za celý týden jsem snědla pár kousků ovoce, nic víc. Přátelé mi denně psali, podporovali mě a radili, jak se z toho dostat. Dokonce mě podporovali lidé, od kterých jsem to vůbec nečekala. :-) DĚKUJI VÁM.

Po týdnu jsem to skutečně nedávala a napsala mu, zda se můžeme sejít a vše si vysvětlit, abych se s tím dokázala poprat. Když se objevil u mých dveří celkem jsem se držela, ale když přišla řada na slova, nevěděla jsem kde začít. Nějakým způsobem jsme se dopracovali ke konverzaci a já mu podala dopis, který jsem mu napsala. Nakonec to dopadlo tak, jak jsem si to plánovala - přečetla mu ho. Jen co jsem přečetla první řádek, hned jsem začala brečet. Čekala jsem, že mi to pomůže, ale opak byl pravdou. Jediné, co mi na dopis řekl bylo "To jsi psala ty?" To jsem myslela, že budu vraždit, protože moc dobře věděl, že jsem to psala já. Když už byl schopný se na mě podívat, tak mi říkal, ať nebrečím, že to bude dobré. Objímal mě sám od sebe. V tu chvíli jsem byla ráda a dávala si naděje, že mi odpustí. Ptala jsem se ho, zda mi odpustí, ale bohužel mi na to řekl, že to není dobrý nápad a raději budeme přáteli, protože se mnou nemůže být, když už mě nemiluje. Pic paf. V tu chvíli - nelžu Vám - jsem se málem složila k zemi. Úplně jsem se hysterickým brekem nemohla nadechnout a málem jsem si klekla na kolena, ale za to ponížení mi to nestálo.

Byl na odchodu. Dalších 20 minut jsme strávili na chodbě, kde jsem ho přemlouvala. Snažila jsem se najít řešení, ale byl tak nepřístupný. Víte jak to bývá ve filmech, že si dají polibek, aby zjistili, zda k sobě patří? Taky to tak dopadlo, ale jako kdyby mezi námi byla zeď - z jeho strany to bylo bez citů. Po zavření dveří jsem se doslova složila jako domeček z karet a přemítala si, co se mnou bude dál. Nikdy v životě jsem se necítila tak zdrcená a sama. Naštěstí jsem byla skoro každý den v práci, takže to mě odpoutalo od špatných myšlenek a skoro týden spala u rodičů, abych se normálně vyspala.

Takhle uplynuly dva týdny od rozchodu a já během toho přidávala fotky na instagram, kde jsem si vylévala srdce (viz níže, kde uvidíte ten rozdíl mezi zoufalství a uvědoměním). Sledovala jsem sama sebe v zrcadle a věděla, že to nejsem já. Přátelé mi radili, co všechno můžu dělat, ale popravdě člověk nemá nikdy na nic chuť. Bylo mi smutno z toho, že nejsem šťastná. Rozhodla jsem se s tím bojovat a především jsem se s rozchodem smířila - a to je podstata, jak se z toho dostanete - SMÍŘIT SE S TÍM. Sepsala si cíle pro tento rok a snažila se být stále mezi lidmi. Podstupovala jsem výzvy, které byly pro ostatní nepředstavitelné a motivovala se citáty. Vnesla jsem do svého života vlastní úsměv a začala číst knihy s pozitivním tématem. A především jsem si řekla, že i když jsem s ním viděla celou svou budoucnost, tak není jediný na světě. Když jsem se dokázala po několika letech opět zamilovat, tak to dokážu zase. Všechno má svůj čas. Nejdůležitější ovšem je porazit vlastní myšlenky a mně osobně hodně pomohlo, že jsme si to vyříkali z očí do očí, i když to nedopadlo dobře.

ZOUFALSTVÍ
"Dnes ráno jsem se viděla v zrcadle a zděsila se. Nevypadám jako člověk, jsem jenom chodící tělo bez duše. Viděla jsem ve svých očích ty skryté, zadržované slzy a tvář bez úsměvu. Nejsem to já. Nejhorší na tom všem je, že jsou lidi, kteří se mě snaží rozveselit a nabízí mi pomoc, ovšem já odmítám. Znám ty věci ohledně toho, jak to časem bude dobrý, jak se vzpamatuji, a že není v tomhle světě jediný. Vím to proto, že tyhle fráze sama používám. Jenže já jsem momentálně ve stavu, kdy mě nezajímá někdo jinej, času se bojím a ať dělám co dělám, ne a ne se z toho vzpamatovat. S ním jsem vždycky jenom zářila, kdežto teď uhasínám. Možná mi dokázal, že není ten typ "v dobrém i zlém", ačkoliv já tomu věřila. Nepřeji si noc jiného, než aby se objevil u mých dveří a řekl, že je všechno v pořádku. Nevím, jaké budou další mé dny bez něj, ale jedno vím jistě. Uhasínám a pokud se nestane zázrak, tak vyhasnu úplně."

UVĚDOMĚNÍ
"Až teď mi došlo, že NADĚJI nemám skrytou pouze v kůře stromu, ale také v sobě. Jsem ráda za svá tetování, která mi denně ukazují můj smysl života, která málokdo chápe. Tajemství, víru a naději. Právě jsem ve fázi, kdy hledám sama sebe, přijímám skutečnost a bojuji s minulostí. Bude to těžká cesta, ale mám kolem sebe skvělé lidičky, kteří mě v nejhorším podporují a mezi nimi jsou i ti, kteří jsou na kilometry daleko. Snažím se být silná, ale s čím nejvíc zápasím je večerní samota. To se najednou veškerá bolest vrátí a přemůže mě. Já to ale dokážu, fakticky! A víte jak? Změnami, radikálním rozhodnutím, plněním snů a cestováním!"

I teď si na něho párkrát vzpomenu, ale už nemám slzy v očích a dokážu bez něho žít. Nemám nutkání mu napsat a nehledě na to, že jsem se bála našeho prvního setkání po rozchodu, tak jsem to zvládla na jedničku. Nikdo by do mě momentálně neřekl, že jsem měsíc po rozchodu. Dělám všechno proto, abych se měla skvěle. A Vy to dělejte taky, když Vám život udělí ránu.

Kdybyste potřebovali poradit/ pomoc, tak jsem tu pro Vás. :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 13. února 2018 v 18:56 | Reagovat

Jsi neskutečně silná!

A děkuju za Tvoji nabídku :))

2 Nikol Seven Nikol Seven | E-mail | Web | 13. února 2018 v 19:50 | Reagovat

Jsem na tebe pyšná za to, jak ses s tím vypořádala. Jsi neskutečně silná a statečná holka, Jani :-)

3 Ronnie♥ Ronnie♥ | Web | 14. února 2018 v 14:07 | Reagovat

Máš moc hezky udělaný blog, líbí se mi ♥ Já tyhle stavy zažila po skoro 3 letém vztahu, ale zůstali jsme spolu a je to mnohem lepší. Držím palce ať to zvládneš, my se držíme 5 měsíců a možná i tím, že cirka po dvou týdnech co se vrátil jsem zjistila, že jsem těhotná. Měl hrozný pocit viny, že odjel od těhotné. Konečně se zase cítím být milovaná =) držím ti palečky s novým budoucím vztahem

4 Barbara Barbara | Web | 14. února 2018 v 20:42 | Reagovat

Tvoje motivační články miluji a těším se vždy na další :)
As to bude znít trochu pesimisticky, ale lidé, co jsou spolu už několik let, tak se nemiují nebo spíše nejsou do sebe zmilovaní jako na začátku vztahu, prostě si rozumí a dokáží spolu žít, doplňují se a jsou nejlepší přátelé, takto vidím vztah s někým na celý život. Počítám s tím, že když se zamiluji, tak to nebude dlouho trvat, ale budu schopna s ním být a budu se těšit na šas s ním strávený.
Možná jsem to špatně pochopila, že tě už nemiluje...
Moc mě mrzí, že se s tebou rozešel, určitě si najdeš někoho, s kým vydrží do konce tvého života :) Najdeš nejlepšího přítele n celý život :)
Já si nikdy takovým rozchodem neprošla, protože jsem nebyla s nikým schopna vydržet déle...
Přeji hodně štěstí do života a s tvým pozitvním pohledem na svět jich budou plné zástupy :)

5 Lucka Lucka | Web | Čtvrtek v 13:35 | Reagovat

Moc se mi líbí, že píšeš i o věcech, co nejsou příjemné. Já jsem prošla rozchodem dva roky zpátky, kdy jsem po čtyřech letech opustila expřítele. Jenže jsem to měla z druhé strany, on se nemohl smířit s tím, že už to prostě nefunguje, nehledě na to, že udělal věci, co nejdou vzít zpět... Jen chci říct, že ale i z té druhé strany si člověk musí dojít ke smíření. :-) Smířit se sám se sebou, svým životem, svými možnostmi a potom se věci teprve hnou k lepšímu. :-) Pevné nervy a hodně sil do dalších setkání s ex, která nemusí být příjemná. :-)

6 Saša Saša | Web | Čtvrtek v 14:55 | Reagovat

Se mnou se bývalý rozešel formou sms.  Pokud si dobře pamatuju, tak to bylo něco ve smyslu Mám toho teď hodně, kromě práce i novou přítelkyni, ale někdy si na tebe udělám čas. To sem myslela, že budu vraždit.

7 Veru Veru | Web | Čtvrtek v 15:14 | Reagovat

rozhodne je rozchod jedna z nejtezsich chvil, a hlavne kdyz se druhy rozejde s tebou, nejhorsi je kdyz nevis ani proc, nebo se rozejde neosobne, po telefonu treba, to musi hodne bolet. kazdy si tim asi nekdy prosel nebo projde, a je to tezke nekolik týdnů, pro nekoho i mesíců, co nejvic asi pomaha je kdyz ti do zivota vstoupi nekdo jiny, a je to razem jako novy zalaskovany svet, ale ne kazdemu se to povede. vetsinou se s tim vypoaradavas sama, a dyl nez nekomu dalsimu otevres sve srdce, protoze je dobre byt obklopena lidmi, kamarády, rodinou, kolegy, spoluzaky, ale je jasne ze vecir jsi vetsinou sama a je ti hrozne a chces mu napsat. ale to je to nejhorsi. dozadovat se. proste naopak mu musis ukazat jak jsi silna a nezavisla na nem, a jit dal. i kdyz je to tezke. ale verim ze to nejhorsi mas za sebou :) a to je podstatne. jakmile prijde uvedomeni, smireni a hodis to za hlavu, dokazes zas normalne myslet a fungovat. :)
ja si taky zazila ruzne rozchody, a jeden byl teda d ost nepekny, dodnes je mi soufl kdyz na to vzpomenu, ale uz je to za mnou, mam pritele rok a bydlime spolu a nikdy bych nemenila. jen je potreba cas, ktery to zahoji, nikdy nic jineho. :) drz se. a rikej si, ze je to debil a ze casem bys to stejne poznala, aspon mas ted vic casu na sebe a na to poznat nekoho kdo si te fakt zaslouzi.

8 Alice Alice | Web | Čtvrtek v 19:09 | Reagovat

Moc krásný článek :-) Já prožila taky jeden hodně těžký rozchod, když už jsem se přes to chtěla konečně přenést, každou noc mi můj bývalá volal a psal smsky. Na truc, když jsem odmítala povolit, pak o týden později začal spát s jednou z mých nejlepších kamarádek.
Ale věřím tomu, že přesně tyhle nepříjemné fáze našeho života nás dělají silnějšími :-)

9 Anička Anička | Web | Pátek v 11:03 | Reagovat

Obdivuju tvojí sílu, že si tohle dokázala vůbec napsat a dostat se z toho tak rychle. Jen moc nechápu tu pointu rozchodu? On ti řekne, že už tě nemiluje a ty prosíš o odpuštění? Tomu moc nerozumím. Zní to, jako bys něco provedla, přitom je to on, kdo už tě nemiluje. I takové věci se stávají. A věř mi, je lepší, když to zjistíš do roka, než třeba po 3 letech, jako jedna moje kamarádka. Bohužel si někteří lidé neuvědomují, že žijí spíše vedle sebe, než spolu.

Kdyby si mi chtěla tu pointu nějak vysvětlit, tak mi můžeš napsat na insta. Samozřejmě pochopím, když nebudeš chtít.

www.thewaybya.blogspot.cz

10 Donomie Donomie | Web | Pátek v 12:24 | Reagovat

Nejhorší je přes to se právě přenést a tyto stavy jsou normální. Někdo se ty city snaží zadržovat, ale to je dle mého to nejhorší, co může udělat. Zde platí jeden citát, který je naprosto pravdivý: Čas léčí...

11 Barbara Barbara | E-mail | Web | Pátek v 15:08 | Reagovat

Jídlo je nejlepší náhrada. :D
Jsem ráda, že moje práce nepožaduje noční, asi bych nevydržela být vzhůru, nejsem zrovna noční tvor. :D Jak to zvládáš?

12 Hemitson Hemitson | Web | Pátek v 23:26 | Reagovat

Nikdy jsem nezažila až takový rozchod, že bych brečela nebo si říkala, co si bez něj počnu. Možná jsem asi takové povahy, většinou jsem přešla do stavu, kdy jsem si říkala, že mi za to nejspíš nestál, když ani nebojoval a nesnažil se to nějak vyřešit a frázi 'Najde se lepší, který si tě bude vážit.' jsem začínala věřit hned po týdnu.
Článek je ale vážně přínosný a klobouk dolů před tebou. Jsi silná, nejen, že jsi to zvládla, ale dokázala jsi o tom napsat i článek, to já bych třeba zase nedokázala.

13 Bella Bella | Sobota v 16:19 | Reagovat

Uzasny! Ty pocity, ktere si popisovala me uplne dostaly a fakt je nechci zazit. Ja s tim nemam zadne zkusenosti a bojim se. Rikala jsem si, jestli bys vztah zkusila, i kdybys vedela, ze to tak skonci? Jsi rada za ten vztah, i presto, ze skoncil?
Dekuji za nabidku, jestli se mi tohle stane, vzpomenu si na tenhle clanek :-)

14 Jana Jana | Web | Sobota v 20:18 | Reagovat

[13]: Kdybych to věděla, asi ne - nejspíš by do toho nikdo nešel. A jinak za ten vztah jsem moc ráda, protože jsem byla skutečně šťastná, zamilovaná a žila si jako v pohádce. Zkušenost do života. :-) A děkuji Ti moc. :-)

15 Markét K. Markét K. | Web | Sobota v 22:53 | Reagovat

Jsi silná. Myslím si, že tenhle článek může hodně lidem pomoci a nejen s rozchodem, ale smířit se se situací, v níž se nechází. Já osobně si myslím, že životní postoj a to jak věci vnímáme, je hodně o našem rozhodnutí. Můžeme se rozhodnout utápět se ve smutku, nebo skutečnost přijmout a obrátit naši pozornost jiným směrem. Vyžaduje to obrovské úsilí, ale ty jsi vlastně důkaz toho, že to jde. Jsem na tebe pyšná, že jsi to takhle zvládla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama