Březen 2018

Dopis, který otevřel srdce

16. března 2018 v 22:07 | Jana |  Píšu pod proudem myšlenek
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že si jednou padneme do náruče, tak bych nevěřícně kroutila hlavou. Z toho vyplývá, že osud si svou cestu vždycky najde, ať už je jakákoliv.


Za svůj život jsem se dvakrát zamilovala a nedopadlo to podle mých představ, a proto teď do třetice je to zcela jiné. Po každé jsem do vztahu padla po hlavě, aniž bych dotyčného měsíc znala. Ono na tom není nic špatného, protože se s dotyčným poznáváte po celou dobu vztahu, ale já si vždy přála trochu jinou lásku. Tu, která se zrodí z přátelství. A my máme to nejlepší přátelství, které nám může leckdo závidět, alespoň z mého pohledu. Před rokem pro mě byl klukem, kterého potkávám v práci. Později se stal kamarádem a během mého vztahu s bývalým přítelem se stal tím nejlepším.

Nejsme stroje, jsme lidé

7. března 2018 v 13:32 | Jana |  Témata
Často sama sebe nachytám, jak přemýšlím nad tím, kdo jsem. Nikdy jsem to neměla ráda, protože to dopadlo vždycky tak, že jsem si připadala méněcenná. Stejně tak jsem neměla ráda představování se cizím lidem... říkat o sobě detaily. Málokdo hodnotí sám sebe kladně, nejspíš proto, že se bojí reakce. Vždy se začíná zápornými vlastnostmi, postřehli jste to někdy?

Woman on the sand beach near wooden pillars of Manhattan Beach Pier